7. března 2009

Klaus v USA: I can't

Při čtení blogísku pana Klause mě ve spotu na téma "jak jsem to vysvětlil Americe" zaujala jedna sentence, která by podle mého názoru neměla zapadnout. Považuji ji plnou významů, na první pohled možná skrytých; svým způsobem dokonce za jakési okno, kterým je vidět do myšlení našeho prezidenta. Dovolím si citovat:

Prezident Obama Američany uhranul. Jeho "yes, we can" přesně vyjadřuje americký idealismus, lidé si o tomto výroku povídají při náhodném setkání. I paní konzulová, přesvědčená republikánka, ho kvůli tomuto nabídnutí naděje volila. Vysvětluji jim, že by něco takového v Evropě neprošlo.

Co by probůh v Evropě neprošlo? Mám už dost takových "chytrých" náznaků "pro zasvěcené", na které si nikdo nedovolí se přeptat, aby nevypadal jako nezasvěcený. Tvařte se jak chcete chytře, mně tenhle princip císařových nových šatů prostě nebaví. Pokud chce prezident něco říct, ať to řekne. Pokud nechce říct nic, ať mlčí. Co je na tom tak těžkého?

Když už "to" (ať už je to cokoliv) náš pan prezident nechce (nebo neumí) říct rovnou, pokusme se význam jeho poznámky domyslet. Co by tedy podle Klause v Evropě "neprošlo"?

Nemohlo by se stát, aby příznivce jedné strany volil někoho jiného? To by se jistě stát mohlo. Klausova "rodná" (momentálně zavržená) strana kvůli tomu, aby její členové (všichni nadšení Klausovi příznivci) nemohli náhodou při volbě prezidenta hodit do urny jiný lístek, se přece ve Sněmovně veřejně vysmívala principům tajné volby − její poslanci se vzájemně kontrolovali, chodili "za plentu" po dvojicích, fotografovali si lístky mobilem... Takže tohle tedy asi pan prezident na mysli neměl.

Takže se u nás v Evropě nestává, aby si lidé (i při náhodném setkání) povídali o nějakém výroku politika? Ale ano, stává. O výrocích pana Paroubka, Topolánka, Ratha a koneckonců i Klause (u něj dokonce i oblíbené SMS) se občas řeči vedou. Výrok pana Grosse se stal legendou. A to už vůbec nemluvím o zpěvu paní Parkanové a mnoha, mnoha dalších. Takže ani tohle to nemohlo být.

Výrok o "neprojití v Eropě" se tedy musí vztahovat k americkému idealismu a víře, že "můžeme". Pan prezident je tedy zřejmě přesvědčen, že Evropě schází víra, že něco dokážeme a že to dokážeme vlastními silami. Václav Klaus asi netuší, že to byli evropané Gabčík s Kubišem přímo v srdci okupované země vlastními silami popravili vrchního okupanta. Neví, že se v květnu 1945 muži skoro prali o pušky a s nimi o tu čest postavit se v nerovném boji esesákům. Že občané Československa stáli proti okupačním tankům pěti armád a neuhnuli, dokud je − pokolikáté už? − nezradila politická reprezentace. Že totalitní režim o dvacet let později neunesl odmítnutí od bezbranných studentů... A že se Evropa rozhodla vzdát staleté nenávisti a po staletích konfliktů se sjednotit a ukázat světu, že tvořivou spoluprací lze dosáhnout víc než zbraněmi. Co už může být větší příklad idealismu a víry ve vlastní (sjednocené) síly?

Z Klausovy poznámky o "neprocházení" však zaznívá ještě něco daleko horšího, než neznalost. Když prezident země (která mimochodem právě předsedá Evropské Unii) řekne, že "idealismus by u nás neprošel", shazuje tím celou zemi, respektive celý kontinent. Věta "V Evropě by to neprošlo" zní jako výmluva, jako když flákač říká že se snaha "nevyplácí" nebo zloděj omlouvá své činy tím, že "kdo nekrade, okrádá rodinu".

Obamův "idealismus" spočívá ve víře, že "yes, we can", tedy "ano, my můžeme". To by v Evropě "neprošlo". Z Klausovy věty lze tedy vyvodit to, že v Evropě "nemůžeme". Nebo přinejmenším "nevěříme, že můžeme". Pojďme se tedy podívat, co že to vlastně v té Evropě nemůžeme, nebo bychom neměli. Tak předně bychom neměli zkoušet něco dělat proti globálním změnám klimatu, protože se s tím stejně moc dělat nedá a nás osobně v ČR se to zase tak moc nedotkne. Také bychom neměli dělat nic s ekonomickou krizí. Neměli bychom dokonce ani stavět Národní knihovnu, protože je to moc novátorské. Také bychom neměli spěchat s tou EU, protože bychom se v ní mohli rozpustit jako kostka cukru v kávě. Tak kdo tady tedy o všem říká, že to nejde? Nepokouší se náhodou Klaus zamaskovat svůj vlastní negativismus tím, že ho připisuje jakémusi blíže nespecifikovanému "evropskému prostředí"?

V Klausově poznámce vidím ještě jeden význam. Jakýsi nepřímo vyslovený obdiv, téměř až závist. Cosi jako "vy se tady máte, to u nás by něco takového bohužel nešlo". Možná by náš pan prezident raději prezidentoval v USA. V zemi, kde by nalezl lepší obyvatelstvo, které by pod jeho vedením aktivně... nedělalo nic.

Jestli to Klaus myslel takhle, rád bych mu to dopřál.

Žádné komentáře: