Jistě nejsem sám, kdo dosud nezapomněl a ani nemá v plánu zapomenout na aroganci, s níž Jiří Paroubek v roli premiéra prosazoval kriminalizaci Czechteku 2005. Na samolibost, s níž vystoupil před novináře s tvrzením, že to byl on, kdo přikázal ministrovi vnitra Bublanovi, aby "rázně zakročil". Na jeho pozdějším popírání zdokumentovaného porušování zákona ze strany policejních mlátiček. Na to, jak se v čele "svého" státu zasazoval o to, aby se všechny policejní nezákonnosti zametly pod koberec. Na to, jak za odměnu za pěkný zásah jmenoval policejním prezidentem Vladislava Husáka. Pamatujete na Paroubkova slova o "nejlepším kandidátovi"? Tak nazval bývalého příslušníka Pohotovostního pluku SNB, který nakonec nebyl schopen ani dodržovat povolenou rychlost na silnici.
V létě 2005 se vzedmula vlna spontánních demonstrací, na kterých tisíce (zejména mladých) občanů požadovaly, aby policie dodržovala zákony a viníci největší policejní "mlátící akce" od pádu komunismu (a ještě spíš od roku 1969) byli potrestáni. Nic z toho se však nestalo. Paroubek se tak stal symbolem cynického zneužití síly, bezpráví a zvůle páchané v přesvědčení, že osobně stojí nad spravedlností. Protože nedošlo k žádné reflexi, neexistují ani záruky, že se obdobné zneužití síly nebude opakovat. Jedno z protiparoubkovských hesel z roku 2005 to shrnulo lapidárně: "Dneska technaři, zítra včelaři".
Pro mnoho lidí se tak stal nevolitelným nejen sám Paroubek, ale celá sociální demokracie, jež se nedokázala svého "lídra" zbavit. Tím se otevřel prostor pravicovým stranám. Pro mnoho mladých bylo při volbách v následujícím roce vhození volebního lístku stran pozdější koalice (nejčastěji ODS) jedinou možností alespoň částečné odvety. Často tak učinili za skřípění zubů s pocitem volby menšího zla. Jevilo se to jako jediná možnost odstavit Paroubka od moci. I já osobně jsem volil jednu ze stran koalice v naději, že po prohraných volbách se ČSSD Paroubka zbaví a stane se opět stranou, o jejíž volbě je možné alespoň uvažovat. Jak je vidět, mýlil jsem se. Podle aktuálních volebních preferencí to naopak vypadá, že Topolánek s Čunkem a Bursíkem se svou každodenní prací postarali o to, že Paroubek na podzim sestaví vládu a opět se ujme moci.
Podle mého názoru za "vajíčkovými atentáty" nestojí žádná strana a už vůbec ne ODS. Její šéf volební kampaně Zahradil stačil své schopnosti projevit již dávno – objednat (a popřít objednávku) trapné video na Youtube dokáže; zorganizování stovek "metačů vajec" (skupina "Vejce pro Paroubka v každém městě" na Facebooku má více než padesáti tisíc členů) je však zjevně nad jeho síly. Proto jsem přesvědčen, že se takhle projevili občané, kteří v roce 2005 od Paroubkových těžkooděnců "dostali na držku" a nechtěli si to nechat jen tak líbit. Jakékoli jiné možnosti jim byly odepřeny.
Ano, vím, že házet po někom vejce není slušné. Ale chápu důvody (alespoň některých) metačů a alespoň částečně se s některými z nich ztotožňuji. Mrzí mě jen jedno – že se na tento spontánní projev občanského nesouhlasu nabalili výtržníci a lidské typy, které si vždycky rádi hodí a je jim jedno proč. Takovému "nabalení se" je nemožné zabránit, ale dá se napravit. Dokonce stejným způsobem: házením vajec a shnilé zeleniny. Paroubek už svoji dávku dostal. Je čas naservírovat obdobně výživnou porci i Dělnické straně.
